Používání Air Bank se může velmi prodražit

Počáteční opojení z nástupu nových bank na český trh se pomalu, ale jistě vytrácí. Objevují se technické problémy a ukazuje se, že nové banky nejsou těmi spasiteli zhrzených klientů, do kterých se tak rády stylizují, ale že jsou spíše uhlazenějšími souputnicemi stávajících bankovních domů. Se vším, co k tomu patří, především pak poplatky.

Nejzářnějším příkladem budiž Air Bank. Banka je to moderní, o tom žádná. Ale jak se ukazuje, to je asi tak vše, co s sebou přináší. Pokud jde totiž o poplatky, není Air Bank rozhodně žádným dobrákem. Přitom se na první pohled vymezuje právě proti bankám vybírajícím (nesmyslné) poplatky. Air Bank dobře ví, že tyto poplatky klienty frustrují a že mohou být důvodem ke změně banky. Jenže přejít například od České spořitelny nebo Komerční banky k Air Bance se nemusí tak docela vyplatit, jak si názorně ukážeme.

Air Bank nabízí dva základní balíčky - Malý tarif a Velký tarif. Malý tarif je zdarma, ale za služby bance je třeba platit. Odchozí korunová platba tak stojí 5 Kč, výběr z cizího bankomatu potom 25 Kč (mimochodem jeden z nejvyšších poplatků mezi bankami). 

Velký tarif je potom zpoplatněn paušálně 150 Kč měsíčně. Air Bank se přitom tváří, že za tento paušál máte vše v ceně a nic dalšího (kromě zahraničních plateb) platit nebudete. Za určitých okolností tedy lákavá nabídka. Zejména pro ty, kdo bankovní služby využívají skutečně aktivně. 

Jenže v tom je právě háček. Air Bank si totiž vymezila jakýsi "princip rozumného využívání". Zní to poněkud socialisticky a banka to na svých webových stránkách dosti zvláštně vysvětluje ("vlastně je to pro dobro široké masy klientů), ve výsledku to ale znamená omezení služeb velkého tarifu. A to nečekaně přísné.

Air Bank se chvástá tím, že má ceník na jednu stranu A4. To je sice hezké, ale teprve v obchodních podmínkách se dozvíte, jak opravdu funguje velký tarif a jak se může rychle stát nevýhodným. Onen princip rozumného využívání totiž omezuje počet odchozích plateb z daného účtu na 20 a výběry z bankomatů na pouhých 5. Pokud tyto počty překročíte, vyhrazuje si Air Bank právo převést vás zpět na malý tarif. A to znamená, že si to zaplatíte všechno hezky jednotlivě.

Ve výsledku tak mezi malým a velkým tarifem vzniká podivný vztah. Do velkého tarifu se z toho malého dá vstoupit, ale můžete do něj zase spadnout. Na pomyslné přímce je tak velký tarif pouze jedním úzkým výsekem kdesi uprostřed. Vše kolem je malý tarif. 

Představme si ale hypotetickou situaci. Klient si zaplatí velký tarif a měsíčně učiní deset příkazů a třikrát si vybere peníze z bankomatu. Vše je tedy v pořádku a zaplatí 150 Kč. Pokud by si to ale spočítal, pak se mu velký tarif vůbec nevyplatí. V tom malém by totiž za tyto služby zaplatil 125 Kč a nebyl by k ničemu vázán. Kdyby služeb využil méně, zaplatil by dokonce méně. Jenže pokud by jich náhle potřeboval využívat více, byl by to s velkým tarifem problém. Pokud by přesáhl dvacet plateb měsíčně NEBO (nikoliv a) pět výběrů z bankomatu, vyúčtovala by mu Air Bank položky podmínkami malého tarifu. 

Velký tarif se tak ve skutečnosti hodí jen pro velmi málo klientů. Například pro ty, kdo posílají 15-20 plateb měsíčně a případně si vybírají něco z bankomatu. Nebo pro ty, kdo pětkrát vybírají z bankomatu a ještě potřebují více jak pět plateb měsíčně. 

Air Bank si podle svých hesel zakládá na průhlednosti a přehlednosti. Její poplatková politika je ale překombinovaná. Air Bank chce vypadat jako telefonní operátor, který za paušál nabízí neomezené služby. Ve výsledku ale působí jako telefonní operátor, který vám prodá neomezené služby, ale jakmile mu začnete příliš zatěžovat síť, vše vám vyúčtuje jako operátor starý.