Není inflace jako inflace. Zdražuje se skutečně tak, jak tvrdí statistika?

09.02.2012 14:36

V ekonomicky stabilních časech se o ní zajímají jen ti, kteří za žádnou cenu nechtějí svým prostředkům dovolit prodělat. V méně stabilních časech se dotýká úplně všech a dokáže pomalu i rychle zničit životní standard. Inflace. Patří k nejdůležitějším ekonomickým statistikám, ale její zjišťování není vůbec jednoznačné.

Inflace jako konspirace

Například provozovatel webové stránky Shadow Government Statistics, John Williams, v případě Spojených států amerických za loňský rok spočítal inflaci, která by – kdyby byla oficiálně uznána – pravděpodobně způsobila poplach. Ekonom Williams vycházel z oficiálních dat, ale použil metod, jež statistici už před časem opustili.

Podle Williamse tak inflace v USA nečinila 3%, jak zní oficiální údaj, nýbrž 6% (podle metody úředně používané v roce 1990) nebo dokonce 10% (podle metody z roku 1980).

Rozdílných výsledků bylo pochopitelně dosaženo především použitím odlišného spotřebního koše. Ale jak takový koš sestavit? A neměl by pokud možno sledovat kontinuální linku kvůli snadnějšímu porovnání?

Lehce konspirativně založený Williams je přesvědčen o tom, že statistikou inflace manipuluje vláda. Určená metoda má pomoci Fedu (centrální bance USA) v plnění jeho cílů a politikům ve sledování jimi vytyčeného inflačního kurzu, o kterém se ale nesmí dovědět občané.

Dodejme, že Williams již roky varuje před blížící se hyperinflací a doporučuje investovat do fyzického zlata a alkoholu. Právě v nich vidí budoucí prostředek směny.

Denně se měnící ceny

Zmanipulovanou statistikou inflace se ale nezaobírají pouze milovníci konspirací a zlata, nýbrž i respektovaní vědci. Právě touto tezí zaštítil svůj výzkumný projekt Billion Prices Project Alberto Cavallo z Massachusetts Institute of Technology (MIT).

Projekt zatím není dokončen a veřejná část sestává pouze z údajů pro USA. Na rozdíl od Williamse se Cavallo neobrací ke starým metodám, ale používá zcela nové. Zatímco americké ministerstvo práce každý měsíc zkoumá ceny ve 23.000 obchodech a u 50.000 pronajímatelů, Cavallo vytvořil software podobný vyhledávacímu algoritmu Google, jenž zkoumá mnohem větší množství zboží a jeho cen na internetu. Cavallovi přitom překvapivě vyšla stejná míra inflace jako americkým statistikům.

Oproti nim ale vědec dokáže zkoumat vývoj cen na denní bázi. Například po krachu obří banky Lehman Brothers zaznamenal padající ceny již v řádu dní, zatímco oficiální statistiky je vykázaly až s odstupem dvou měsíců.

Hlavní ekonom Google Hai Varian Cavallův algoritmus chválí. Internetový vyhledávač ostatně pracuje na vlastním, dosud nezveřejněném cenovém indexu. Dokonce americké ministerstvo práce přiznalo, že jeho index v dobách internetového prodeje ztrácí aktuálnost.

Jádrová inflace

Jenže politický trend jde opačným směrem. Namísto snahy sledovat vývoj cen v co nejkratších intervalech začaly například centrální banky svou měnovou politiku přizpůsobovat takzvané jádrové inflaci. Cílem této metody přitom je odfiltrovat krátkodobé výkyvy cen a sledovat pouze dlouhodobý inflační trend.

Jádrová inflace tak nezahrnuje ceny potravin a energií, které na trhu pravidelně kolísají (v době konjunktury ale spolehlivě rostou). Jenže výdaje za tyto dvě položky tvoří velkou část výdajů občanů. Právě zastánci jádrové inflace jsou pak často obviňováni z toho, že chtějí zamlžit skutečný stav (cenu) věcí. Faktem je, že i Česká národní banka při jednání o výši úrokových sazeb zohledňuje především inflaci jádrovou.

Právě metodou jádrové inflace se na druhé straně dá mnohem lépe změřit skutečná síla inflace, případně inflační respektive deflační rizika.

Inflace stále zůstává pouhým číslem, na jehož pozadí jsou složité jevy a výpočty. O to více je třeba se jimi zaobírat, pokud máme ambici vývoj cen pochopit a co možná nejlépe se proti němu zajistit.